Když se řekne české podzemí, většina z nás si představí chladnou vodu ze studní, kterou pijeme s chutí po ránu. Ale existují místa, kde voda z hlubin země stoupá k povrchu s teplotou, která zahřeje i v mrazivém dni. Proč tomu tak je? Odpověď nespočívá v nějaké náhodě, ale v geologické stavbě naší krajiny. Zatímco na západě Čech, v oblasti Karlovarska, nalezneme prameny s teplotou přes 70 stupňů Celsia, na většině území republiky zůstává voda studená. Rozdíl určuje především hloubka, do které se voda dostane, a přítomnost zlomů, které jí umožňují rychlý návrat na povrch.

Zemské jádro samo o sobě je žhavé, ale jeho teplo se k povrchu šíří jen postupně. V průměru teplota stoupá o 3 stupně na každých 100 metrů hloubky. Aby voda dosáhla teploty alespoň 30 stupňů, musí se propadnout do hloubky kolem jednoho kilometru. To je důvod, proč většina běžných pramenů zůstává studená – voda prostě nemá dostatek času ani možností se dostat tak hluboko. V západních Čechách ale fungují zlomy, jako je krušnohorský, které umožňují vertikální pohyb vody. Ta sestoupí do hloubky přes dva kilometry, ohřeje se a pak díky tlaku a hustotě stoupá vzhůru. Podobné mechanismy najdeme i v jiných částech světa, kde se voda dokonce vaří a vytváří gejzíry. Pokud vás zajímá, jak přesně takové přírodní divy fungují, můžete nahlédnout do tajemství vzniku gejzírů, které vysvětluje principy, jež jsou částečně společné i našim horkým pramenům.

Kde tedy můžete hledat vodu ze zemského jádra u nás? Nejznámější lokalitou jsou Vřídlo v Karlových Varech, které dosahuje teploty 72 stupňů a stříká do výšky až 6 metrů. Teplé prameny se objevují také v Teplicích, Mariánských Lázních nebo v Poděbradech, kde je voda sice méně horká, ale stále výrazně teplejší než klasická studniční. Tyto vývěry mají jedno společné: nacházejí se v oblastech s aktivní sopečnou minulostí nebo podél tektonických zlomů. Právě pohyby zemské kůry vytvářejí pukliny, kterými voda proniká do hloubek, kde by se jinak nedostala. Bez těchto struktur bychom měli většinu pramenů chladných, protože by voda zůstala v mělkých vrstvách.

Pro běžného člověka je dobré vědět, že teplá voda v přírodě není jen kuriozitou, ale i cenným zdrojem energie a minerálů. Díky své cestě hlubokým podzemím se obohacuje o minerály, jako je vápník, hořčík nebo oxid uhličitý, což jí dává specifické vlastnosti. A pokud se vydáte hledat vlastní pramen, nezaměřujte se jen na místa s vyvěrající párou. Někdy stačí sledovat geologické mapy nebo se poradit s odborníky, protože teplá voda se může skrývat i tam, kde byste ji nečekali – třeba pod zdánlivě obyčejnou loukou.